Počernický rybník představuje největší rybník v Praze. Je odbahněný, takže se tady dá koupat, a to v jeho severní a jižní části, i když jsou tady slyšet auta projíždějící po Jižní spojce. V rybníku platí zákaz koupání psů.

K odpočinku a opalování je možné využít travnatou, neudržovanou pláž. Pokud někomu vyhládne, může se občerstvit v restauraci Léta Páně nacházející se v zámeckém parku sousedícím s rybníkem. Občerstvení nabízí i restaurace Al Mulino či camping Sokol. Ti, kteří přijedou auty, mohou parkovat na polní cestě od Českobrodské ulice.

Historie Počernického rybníka
Velký počernický rybník je největším rybníkem na území hl. m. Prahy a spolu se zámeckým parkem tvoří přírodní památku o rozloze přes 41 ha.

Počernický rybník je v povodí Rokytky z vodohospodářského hlediska nejvýznamnějším rybníkem. Je součástí Přírodního parku Klánovice – Čihadla a leží v nadmořské výšce 225 - 230 metrů.

Rybník byl zřízen zahrazením mělkého údolí patrně kolem roku 1848 a pak se nejméně po čtyřicet let nevypouštěl. V době svého vzniku byl rybník větší a odděleně napájen potoky Rokytka a Říčanským. Dnes jsou oba potoky spojené asi 1 km před ústím do rybníka. Původní výměra rybníka byla 29 jiter a 572 sáhů, tedy 22 hektarů, ale vlivem eutrofizace (nárůstu živin) a zazemňovacích procesů se zmenšila na dnešních 19 hektarů.

V té době sloužil k zadržování vody pro níže položené mlýny. Do rybníka se také vozily rybí sádky z okolí, které se pak lovily podle potřeby pro pražské trhy. V zimě byl rybník zase zdrojem ledu pro ledaře, kteří jím zásobovali hospody. Led se vysekával nebo vyřezával pilami v kvádrech. Každá slušná hospoda tak měla na léto "zaledováno" a zásoby vydržely nejméně do září. V průběhu 20. století začal být rybník využíván jako chovný a začal se hnojit a pravidelně vypouštět. Mimo chov ryb měl rybník, a doposud má, také velký význam pro rekreaci - v horkých letních dnech se sem v sedmdesátých letech přišlo vykoupat až pět tisíc návštěvníků denně.

Počernický rybník se zapsal do dějin světových přírodních věd tím, že u něho byla zřízena první česká terénní laboratoř a současně první hydrobiologická stanice na světě. Stanice zahájila svoji činnost v červnu 1888, s podporou barona Derczényi, majitele panství Dolno-Počernického a mecenáše vědy. Přírodovědci, v čele s profesorem Antonínem Fričem, zde tehdy měřili směr a sílu větru, teplotu vody a vzduchu a na dnešní poměry velmi pečlivě a moderními způsoby zkoumali vzorky planktonních živočichů a řas a rybniční dno. Věnovali se také sledování kaprů.