Když jsme Jiřího Langmajera poprosili o krátké odpovědi , které by doprovázely několik fotografií z jeho poslední letošní premiéry v pražské Viole, bránil se, že prý už všechno někde řekl… A kdo chce prožít korespondenční rychlo-kurz dandysmu, ať přijde do Violy na představení a tak trochu kabaretní večer Přípitek aneb Cihla, přidal ještě srdečné pozvání . A pak už se jen usmíval při čtení starších novinových rozhovorů, které doplnil o pár nových faktů.

Boris Rösner?  Rozhodně byl mým hereckým otcem, přítelem, a v té době vzorem, zkušenějším kolegou. Když jsme začínali letos ve Viole s Tomášem Vondrovicem zkoušet Cihlu, bylo to právě v den, kdy by měl Boris pětašedesát. A Boris mě seznámil s Tomášem.  A rozhodně to není náhoda, že jsme se tu potkali tři  -  ještě další Borisův dobrý přítel, spolužák z DAMU, Hanuš Bor. Výborná společnost. Tak jsme byli, vlastně i s Borisem, čtyři. Zvláštní shoda okolností.

Před lety,  ve chvíli, kdy  Boris už nebyl, tak mi Tomáš Vondrovic  něžně podsunul, že by bylo fajn, kdybych ve Viole navázal na to, co oni spolu udělali, že na to mám srdcem, duší i  kamarádstvím. A já jsem to bral jako obrovskou poctu.  Je pro mě velikánským závazkem, že mohu pokračovat ve stylu práce, kterou ve Viole Boris dělal tak rád; a snad nejen pokračovat.  Být nástupcem je nemožné, protože Boris je nenahraditelný. Ale snad jsem v něčem podobný typ rozervance, který je schopen na jevišti ve Viole hodit srdce na zem a rozdupat ho. Takové byly třeba Přízraky E. A  P., v nichž se Tomáš geniálně strefil do Poeova světa.

S Tomášem nás pojí  přátelství, profesionální a osobní. Dnes už letité. Začínali jsme právě ve Viole, tehdy s Mirkem Moravcem (Anděl v modrém). Našli jsme velice rychle společnou řeč  - řeč srdce, ale také jistého tvrdohlavého perfekcionalismu. Je  důsledná a má své nároky. A tak jsme šli  třeba v nahrávkách od desetidílného Juliana Apostaty přes francouzskou milostnou poezii (Byla pastýřka malá, to bylo CD) až k současnému Cyranovi z Bergeracu; ve Viole zase od zmíněného Anděla v modrém a Poea přes Catulla a Lesbii (Miluji-proklínám)  k současné Cihle. A oba věříme, že to tím nekončí, vždyť je mi teprve padesát.

Viola jsou mé duševní lázně, v nichž se občerstvuju po všem tom balastu, který mě obklopuje.  Přípitek aneb Cihla, dárek k mým letošním padesátinám  - to je velmi zvláštní představení, docela jiné, než všechno, co jsem ve Viole zatím zkoušel.   Je to hra, kabaret,  je to procházka  elegancí, šarmem a životním stylem. Kdo dnes ví, co je to dandysmus a co z něj v nás ještě zůstalo?! Přijďte snít a pojďte se s námi pobavit u sklenky vína.  A zapomeňte, že by dandy byl jenom svět mužů.  Své si v něm samozřejmě  najdou  i ženy.

Nejbližší reprízy představení Přípitek aneb Cihla v divadle Viola jsou: 29. a 30. září a 10. a 21. října ve 20.00 hod.